Můj první pes

O mně

Kdo jsem?

Jmenuji se Marie Adámková (za svobodna Trauškeová)
a jsem vášnivá pejskařka, která nejraději tráví svůj volný čas se svou smečkou pěti úžasných fenek.

Za víc jak 17 let, co se kynologii aktivně věnuji, jsem získala mnoho zkušeností z různých kynologických odvětví, ať už jde o zkoušky, závody či předváděcí akce.

Už více jak 7 let pracuji jako redaktorka v kynologických magazínech a ráda předávám své zkušenosti dál. Jsem také spoluorganizátorkou mediálně známé ankety Statečné psí srdce.

Věřím v sebe i svého psa a vím, že se jeden na druhého můžeme spolehnout.

Dokážu psy naučit to, co chci, a tak, aby je to bavilo a cvičili s radostí. Zároveň je dokážu připravit takovým způsobem, aby nebyli ve stresu a dokázali vnímat i ve velmi těžkých situacích.

V mojí nabídce najdete eBooky s tipy pro komunikaci s Vaším psem, online kurz i individuální a skupinové lekce.

Jak můj příběh začal?

Jak už to bývá zvykem, ke všemu jsem si musela najít svou cestu. Prvního psa si naše rodina pořídila, když mi bylo 12 let. Byla to fenka chodského psa, se kterou začala moje cesta kynologickým světem.

Díky ní jsem poznala, jaké to je chodit pravidelně na cvičák, poslouchat trenéry a zjistit, že ani trenér nemusí mít vždy správnou radu. Jaké to je, složit první zkoušku a závodit před diváky a rozhodčími a předvést, co jsem svého psa dokázala naučit. Naučila mě nevzdávat se, když se i přes pilné tréninky něco nepodařilo. Naučila mě jít si za svým cílem, i když mě od toho někdy ostatní chtěli odradit. Ukázala mi, jak může být fena dokonalá máma a co obnáší chov psů.

S ní jsem vstoupila do kynologie rovnýma nohama.

Objely jsme společně desítky závodů, vystupovaly na různých společenských akcí, složily jsme zkoušky, odchovaly 4 krásné vrhy štěňat, vyzkoušely jsme různé sporty a já se začala čím dál víc v tomto tématu vzdělávat. Navštěvovala jsem semináře, konference i tréninky a tato touha po nových informacích mi zůstala dodnes. Ráda pomáhám ostatním lidem porozumět si s jejich psy a najít společně cestu, která bude příjemná pro páníčka i jeho chlupáče.

Díky ní mi doma později zůstala i její dcera, se kterou jsem se 2x stala mistryní České republiky mládeže v dogdancingu, reprezentovaly jsme spolu Českou republiku na mistrovství Evropy v dogfrisbee a dogdancingu, získaly jsme 4. místo na mistrovství světa v dog pulleru (v jejích téměř 12 letech), složily jsme 19 různorodých zkoušek a hlavně – byly jsme tu jedna pro druhou a komunikovaly jsme spolu nejen slovem a gesty, ale i myšlenkou.

Čekala mě ovšem řada překážek

Moje začátky byly dost podobné těm, které možná znáte i Vy. Coby v té době náctiletá holka jsem zprvu hodně věřila klasickým cvičákovským trenérům a slepě jsem je následovala. Nevnímala jsem přitom potřeby svého psa, jeho individualitu.

Na závodech sice moje první fenka cvičila, ale chyběla jí rychlost a někdy i ochota odcvičit celou sestavu bez pamlsků. Často mě také  nechala na závodní ploše samotnou a raději si běžela očichat vystavené ceny, prohlídnout si diváky nebo se pomazlit s rozhodčími.

Diskvalifikace při zkouškách i závodech se nám tedy často nevyhnuly.

Několikrát jsme také skončily na posledních příčkách. Musela jsem překonat nejen pocit nezdaru, ale i to, že někdy trvalo i dva měsíce, než jsem si díky drobným brigádám našetřila na další pokus.

Rozhodla jsem se, že aby naše tréninky měly smysl, musím je radikálně změnit.

Už od dětství jsem milovala knížky o psech, takže jsem průběžně doplňovala knihovnu. Začala jsem víc sledovat práci trenérů z jiných zemí a zajímat se o to, jak se trénují i divoce žijící zvířata nebo zvířata v ZOO.

Začala jsem víc naslouchat své fence a připravovala jsem každý trénink i přípravu na závod přímo jí na míru. Objevila jsem kouzlo pozitivního posilování a cvičení, kterému dnes trenéři říkají „moderní etický trénink„. Zúčastnila jsem se nejrůznějších seminářů s předními trenéry a psychology psů z celého světa.

Výsledky se brzy dostavily!​

• Najednou jsem dokázala své fenky motivovat a udržet si jejich pozornost tak dlouho, jak bylo potřeba, přitom s čím dál menším úsilím.

• Dokázaly jsme se vzájemně nacítit a rozpoznat už předem, co se bude dít.

• Naučila jsem se chválit psy za spolupráci se mnou, a ne za umístění na závodech, zkouškách a výstavách, kde o pořadí rozhoduje někdo, kdo mého psa třeba ani nezná.

• Uměla jsem si poradit s trémou a stresem v závodním prostředí.

• Vyzkoušely jsme spolu 9 různých kynologických disciplín, které moje fenky bavily a ve všech byly úspěšné.

• Ze závodů jsme se začaly pravidelně vracet s umístěním do třetího místa.

• Zkoušky jsme skládaly jednu za druhou.

• Mohla jsem je vzít kamkoliv – mezi lidi, k cizím psům, na statek a pustit je z vodítka ve městě i v přírodě.

• Naučila jsem se cvičit po malých úsecích, odměňovat i malé pokroky a radovat se i z malých úspěchů.

• Oprostila jsem se od toho, abych svého psa srovnávala s tím předchozím nebo s konkurencí na závodech.

• Poznala jsem, že člověk musí být někdy o hodně napřed před svým psem a vše plánovat.

• Díky svým více jak 17letým zkušenostem jsem začala s prodejem online kurzů zaměřených na výcvik psa. Vedu soukromé lekce výcviku a připravuji zájemce na zkoušky i závody.

• S mojí druhou fenkou jsem už od jejích 4 měsíců věku vystupovala a dokázala cvičit kdykoliv a kdekoliv.

Věřím, že vám moje materiály a rady pomohou na cestě za vaším snem. Já si ho plním každým dnem a nepřestává mě to bavit. Přeji vám šťastnou cestu se šťastným psem!