Někoho to možná překvapí, ale cévní mozková příhoda (lidově mrtvička) může postihnout i psa. Není však třeba se hroutit – pokud ji pes přežije, dá se s ní dál normálně žít.
Stalo se to postupně mým dvěma psím seniorkám. Poprvé jsem se s tím setkala u naší chodské fenky Berrinky v únoru 2018, kdy jí bylo dvanáct a půl let.
Mrtvička ji postihla zřejmě ve spánku, jelikož jsem ji v tomto stavu našla ráno po probuzení. Je jasné, že to člověka nemile překvapí a vyleká. Nemohla se totiž vůbec postavit na nohy, hlava jí plula ze strany na stranu, jako kdyby stála na kolíbající se lodi v rozbouřeném oceánu. Také měla silný tik v očích. I když jí člověk pomohl do sedu, okamžitě z něho padala do strany. Nutno podotknout, že do toho dne to byla čilá, energická a vesele smýšlející seniorka, které její věk nikdo nehádal. Však ještě ve dvanácti letech dokázala vyhrát dogtrekingový závod. Jenže teď bylo vše jinak.
(Berrinka první den po mrtvici. Byla unavená, nedokázala vstát na nohy. I její výraz očí byl jiný.)
Co bude dál?
Že naši milou psí holku postihla mrtvička mě napadlo velmi brzy. Nic jsem ale nechtěla nechat náhodě, a tak jsme Berrinku naložili a jeli k veterináři. Na cestu od auta do ordinace byla vybavena postrojem, za který jsem ji mohla přidržovat, aby nepadala. Intuitivně chtěla chodit, jen ji to táhlo do strany. Veterinář potvrdil, že jde o cévní mozkovou příhodu a doporučil klid a až do konce života denně podávat léky B-komplex a carsivan. Také jsme dostali malé uklidnění, že zdravý pes by měl vydržet až pět mrtviček. Vyrazili jsme domů a čekali, co bude dál.
Postupné zlepšování
První čtyři dny po této příhodě byla Berrinka velmi slabá a špatně se jí chodilo. Kdykoliv někam chtěla jít – třeba se alespoň vyvenčit na zahradu – musel ji člověk držet za postroj, aby nespadla. Nejspíš díky lékům, které začala brát hned od prvního dne, se však její zdravotní stav rychle lepšil. Po osmi dnech už měla chůzi o dost jistější – dokonce už chodila bez pomoci po zahradě a byla ochotná si za pamlsek i popoběhnout. Vypadalo to, že vše už bude jen dobré.
Další překvapení
Přibližně po čtrnácti dnech od první mrtvičky došlo u Berrinky ještě k jedné, ovšem v mnohem menším rozsahu. Opět ji bylo nutné malinko jistit při chůzi za postroj, aby nepadala, ale jinak u ní přetrvávala dobrá nálada a chuť k jídlu. Už po dalších 24 hodinách se její chůze stávala jistější. Bylo úžasné sledovat, jak se dokáže i ve svém věku se všemi obtížemi vyrovnat a bojovat, co to šlo.
(Veselá Berrinka – už zase chodila na procházky a užívala si život. Byla to fenka se sluníčkovou povahou, která rozdávala radost všem kolem sebe).
Cvičení hodně pomohlo
V červenci toho roku oslavila Berrinka třinácté narozeniny. Přitom ji, bohužel, ještě během června postihla třetí mrtvička, středně silná.
Bylo potřeba ji znovu učit chodit. Každý den jsme šly na alespoň krátkou procházku mimo zahradu, protože kromě chůze pro ni bylo potřebné, aby získávala i vjemy z okolí. Když začala být její chůze jistější, zařazovaly jsme cviky na protažení – otáčení hlavy do stran za pamlskem, otáčení celého těla na obě strany, podávání pacek, chůze slalomem mezi nohama nebo mezi plastovými kužely a chození přes nízké kavalety, aby pěkně zvedala nohy.
Většinu těchto cviků uměla už ze své dogdancingové kariéry a tehdy nám moc pomohly k tomu, aby Berrinčina chůze byla jistější a jistější. Dokázala pak chodit na procházky a ještě si mnoho měsíců užívat života (dožila se 14 let a necelých 2 měsíců).
Druhá v pořadí
Když mrtvička postihla i naši druhou fenku v červnu 2019, byl to pro mě šok. Sice jí bylo v té době už jedenáct a půl let, ale pořád to byla sportovkyně tělem i duší, stále připravená do akce. Díky psím sportům, kterým se věnovala už od mládí, měla výbornou kondici, kterou by jí leckterý psí senior mohl závidět.
Nečekaná byla i doba, kdy se to stalo. Šla jsem ten den ještě s našimi dvěma fenkami na procházku a to velmi šouravým krokem, protože bylo venku teplo a chtěla jsem, aby si užily možnosti vše očuchat. Když v tom, na cestě kolem ohrad s koňmi, začala Arlinka vrávorat. Chvilku ji to táhlo doleva, chvilku doprava. Hlava se jí začala naklánět. Dala jsem jí povel lehni, aby si při možném pádu neublížila. To už jí plula i hlava. Také zrychleně dýchala a měla pěnu u tlamy – nejprve to vypadalo, jako kdyby něco olízla a otrávila se.
Musím přiznat, že v ten moment mi prolítlo hlavou, že tam o ni přijdu. Odvedla jsem jí do stínu stromů a čekala asi půl hodiny, než jí bude lépe. Naštěstí se tak stalo. Dokonce dokázala sama dojít bez pomoci zpátky až domů, což byly dobré dva kilometry. Jenže doma už se následky mrtvičky projevily více. Začala padat, hlava jí opět plula a oči jí tikaly ze strany na stranu. Ihned jsme po zkušenosti s Berrinkou nasadili B-komplex a Carsivan.
Po přibližně dvaceti dnech už zase vesele běhala po zahradě.
(Arlin Preberry byla jednou ze sportovně nejúspěšnějších chovných fen plemene chodský pes. Odejít jsme ji museli nechat ve 13 letech a 5 měsících, kdy dostala akutní pankreatitidu a k tomu jí selhávaly játra a léčba přestala zabírat. Dodnes mě její odchod velmi bolí. Byla mým životním psem.)
Motivační
Arlin po mrtvičce chodila do strany, zakopávala, padala, nedokázala udělat cvik, aniž by se nezamotala.
Postupným tréninkem, dostatkem času a přidáváním vitaminu B a léku carsivan (který jsme postupně vysadili) se nakonec dostala do takové formy, že po několika měsících už byla schopná zase normálně „fungovat“.
Na začátku ledna 2020 nastoupila na svůj poslední dogdancing závod (ve svých 12 letech), který byl náročný v tom, že byl tříkolový a navíc měla Arlin už zbytky sluchu. Přesto dokázala v silné konkurenci 16 mladých a zdravých účastníků vyhrát celkově 2. místo.
Nebrala bych ji na soutěž, kdybych nevěřila, že ji zvládne.
Uspat psa je až ta poslední možnost
Vždy mě velmi zamrzí, když se dozvím, že to někdo se svým psem vzdal hned v počátku a nechal ho uspat. Je pravda, že prvních pár dní vypadá pejsek po mrtvičce zoufale, protože neví, co se s jeho tělem děje. Ale právě tehdy hledá ve svém majitele oporu.
Stačí mu dát lásku a čas, pomoci mu znovu se naučit chodit, později s ním alespoň deset minut denně zábavnou formou cvičit a už po několika dnech můžete mít doma opět toho veselého pejska, kterým byl do té doby.
Nevzdávejte to. Pokud pes mrtvičku přežil, máte šanci ho vrátit zpět do normálního života.
Jako podporu pro majitele pejsků po mrtvičce jsem založila samostatnou stránku na Facebooku, kterou najdete zde.
Již 17 let se do hloubky věnuji psům a jejich komunikaci. Poskytuji praktické návody, jak lze psa jednoduše a efektivně cvičit i jak předcházet nežádoucímu chování. Mým posláním je spokojený pes a informovaný spokojený páníček. Více o mně si můžete přečíst v mém příběhu.