Znáte ten vtip, kdy se baví pejskař s okolo jdoucím člověkem, který mu říká: „To je ale hezký pejsek. A poslouchá?“, načež pejskař suverénně odpovídá: „Poslouchá. Ale nereaguje.“? Kde je často „zakopaný pes“? Právě ve srozumitelnosti v naší vzájemné komunikaci.
Abychom mohli psa něčemu naučit, je potřeba hned od začátku dodržovat určitá pravidla, která nám k vysněnému cíli pomohou. V něčem je to podobné, jako když se učíte cizí jazyk – začínáte od jednoduchých slov a teprve pak se dostáváte ke složitějším souvislostem. Představte si, že Váš pes je cizinec, který neumí česky ani jedno slovo. Možná už pochopil, jaké jméno jste mu přiřadili. Teď je na Vás, abyste mu vysvětlili, co která slova znamenají. Nezapomeňte přitom, že ani psi nejsou stroje a stejně jako lidé mají právo na chyby.
Vysvětlete mu, co chcete
Při učení nových cviků psa chválím za každé úspěšné splnění cviku. Zároveň psu pomáhám, aby byl úspěšný. To znamená, že pokud třeba učím povel sedni, pomohu psu tím, že mu dám pamlsek těsně nad čumák, aby musel malinko zaklonit hlavu, čímž si většina psů automaticky sedne. Ihned pak psa odměním a jakmile si začne s mojí pomocí sedat automaticky, přidám povel SEDNI. Opakováním tohoto chování se pes postupem času naučí, co slovo SEDNI znamená. Své psy učím většinu cviků pomocí navádění na pamlsky (tzv. luringem), protože mi přijde pro psy nejjednodušší. Psy trénuji vždy maximálně 10 minut denně, u štěňat a mladých psů stačí i 5 minut denně. Důležitější je pravidelnost a počet úspěšných provedení, než nekonečné memorování.
Bez zbytečného opakování povelů
Základním pravidlem je, říkat povel vždy jen jednou. Představte si situaci, kdy se člověku vyškubne pes z vodítka a běží přes ulici. Pokud není zvyklý poslechnout na první povel, nastává obvykle situace, kdy jeho páníček začne zmatkovat a opakuje slova, jako: „Rexi, ke mně! Pocem! Rexi, k noze! Ke mně! Rexi! Rexi! Rexi! Pocem!“, ale Rex nejde. Ze zkušenosti totiž ví, že páníček vypění až po 10. povelu, kdy je teda už dobré poslechnout, ale teď má na práci přece jen něco zajímavějšího. Jenže než se jeho páníček k 10. povelu dostane, může být Rex už na silnici…
Proto s učením tohoto pravidla začínám už s prvním tréninkem a je jedno, jestli jde o štěňátko, nebo o dospělého psa. Postup je přitom velmi prostý. Kdykoliv řeknu psu povel, počkám zhruba 2 vteřinky (než se informace dostane do mozku a z mozku do tlapek – tomu se říká reflexní oblouk) a následně vyžaduji splnění cviku.
Co když nereaguje hned?
Pokud pes na náš povel nereaguje, pomůžeme mu, aby jej dokázal splnit. Například znovu navedením do požadované polohy. Pokud jde o povel přivolání, psa si po prvním povelu můžeme přitáhnout vodítkem až k sobě. Povel přitom již neopakujeme. Jakmile pes cvik vykoná (i s naší pomocí) opět ho pochválíme. Pochvala je ale o něco menší (chladnější), než když pes cvik vykoná samostatně. Samozřejmě při učení nových cviků se naopak nebojíme projevit radost, když se psu cokoliv podaří a odměňujeme hojně všechny správné pokusy.
Někdy se můžete setkat i s tím chováním, že pes cvik již dobře zvládá, ale v konkrétním prostředí či situaci není schopný jej správně vykonat. Často je to v případě, kdy ztratíme jeho koncentraci nebo je v příliš velkém stresu (nejen o této problematice se dočtete v mém eBooku Vnímej mě).
Určete si uvolňující povel
Co je to uvolňující povel? Je to slovo, které psovi označuje, že již nemusí vykonávat poslední řečený povel. Při výcviku je totiž dobré držet se ještě druhého základního pravidla, které zní takto:
POVEL může zrušit jedině JINÝ POVEL nebo UVOLŇUJÍCÍ POVEL
V praxi to znamená, že pokud dáme psu povel SEDNI, měl by sedět tak dlouho, než mu řekneme jiný povel – například LEHNI, nebo KE MNĚ, atd… – nebo povel uvolňující – například MŮŽEŠ.
Uvolňující povel znamená, že si už pes může dělat „co chce“, ale stále v mezích slušného chování. Může si jít hrát s jiným psem, očichávat zem, zkoumat okolí, hrát si s Vámi apod. – zkrátka už nemusí plnit povel, který jste mu před tím dali.
Je to velmi užitečné, protože pes se naučí, že povely ukončujete Vy, a ne on sám.
Dost často vidím v parku lidi, kteří přivolají svého psa, ale než mu stačí zapnout vodítko, pes už je dávno zase pryč. Jejich pes se naučil, že stačí přijít, dostane pochvalu a zase může běžet pryč. Pochvalu totiž bere jako uvolňující povel. Mnohem praktičtější je naučit psa u nás i po přivolání zůstat (například tím, že ho při výcviku za pozici u nás odměňujeme) a odejít až na náš uvolňující povel. Tak si psa v klidu můžete zkontrolovat, připnout na vodítko, odměnit si ho, nebo mu znovu umožnit pokračovat v tom, co dělal před tím.
Lidé také často chybují v tom, že potrestají psa, ale učiní tak až po povelu, kterým si psa přivolají k sobě nebo ho zastaví v dané nežádoucí činnosti. Například když jejich pes začne venku při procházce něco požírat, majitel mu řekne „FUJ“, pes věc vyplivne a majitel ho následně potrestá za to, že vůbec něco vzal do tlamy. Tady by bylo ale na místě psa naopak pochválit za to, že na povel „FUJ“ zareagoval. Svůj vztek si nechte ve své hlavě.
Stejně tak lidé mnohdy chtějí psa odvolat poté, co jim někam uteče. Pes k nim na povel „KE MNĚ“ přiběhne a následně je vytrestán za předchozí činnost. Vůbec přitom netuší, proč ho majitel za správné uposlechnutí povelu „KE MNĚ“ trestá a zároveň si příště velmi rozmyslí, zda cvik splní. V takové situaci bychom měli psa za uposlechnutí povelu pro přivolání naopak pochválit. Chcete-li psa za nevhodné chování pokárat, musíte ho přichytit přímo při činu.
Povel říkejte vždy stejně
Při výcviku je také důležité říkat psu povely vždy stejně a vědět, co od něj opravdu chceme. Pokud si pes na povel SEDNI lehá, opravíme ho a odměňujeme ho až následně za správnou pozici (ne, že na nás pes udělá smutné oči a my ho pochválíme i za jiný cvik, než jsme po něm chtěli, nebo nad tím jen mávneme rukou a necháme ho dělat si co chce).
Zároveň si už předem ujasněte, jaká slova budete pro povely používat. Pokud je vás v domácnosti víc, je nutné, aby všichni členové, kteří budou psa jakkoliv cvičit, používali stejné povely. Pokud bude tatínek říkat psu SEDNI, maminka HAČNI SI a dcerka HAČÍÍÍ, bude v tom mít pes akorát guláš. Stejně tak je potřeba být jednotní ve vyžadování konkrétního chování. Pokud u vás povel KE MNĚ znamená, že pes přiběhne a sedne si, měli by to tak cvičit všichni členové rodiny. Kdybychom chtěli, aby se pes rovnou přiřazoval, můžeme zvolit povel K NOZE. Stejně tak je potřeba dodržovat stejný uvolňující povel. (Kdyby vás to zajímalo, tak o tom, kdy používám povel MŮŽEŠ a kdy VOLNO a jaké mezi těmito povely mohou být rozdíly, se dočtete v mém eBooku zdarma Spolu to zvládneme).
Být srozumitelný pro svého psa je alfou a omegou celého výcviku. Jen tak se můžete posouvat dopředu a být svému psu čitelným parťákem.
Již 17 let se do hloubky věnuji psům a jejich komunikaci. Poskytuji praktické návody, jak lze psa jednoduše a efektivně cvičit i jak předcházet nežádoucímu chování. Mým posláním je spokojený pes a informovaný spokojený páníček. Více o mně si můžete přečíst v mém příběhu.